Dva dny po tragédii se lidé po celém světě (s výjimkou několika miliónů s dlouhými fousy a turbany) snaží najít vnitřní sílu, vzchopit se a připomenout si, co dělá člověka člověkem. Kromě společných večerů se zpěvy při svíčkách začínají dokonce vznikat virtuální internetové památníky, decentně multimediálně uctívající památků mrtvých, jako například tento, jehož autorem je David Hernandez. Bravo, Davide! Nikdy nezapomeneme.